Další škůdci révy vinné

Drtník ovocný (Xyleborus dispar)

V jednoletém dřevě se zjara objevují chodbičky. Základní chodba, kterou vyhlodává samička, vede z povrchu kolmo ke středu napadené větve. Od této chodby ve směru letokruhů odbočují postranní larvami vyhlodávané chodbičky1. řádu, z nichž opět kolmo odbočují chodbičky 2. řádu. Samečci jsou 1,8–2,4 mm dlouzí, žluto- až tmavohnědí, matní, shora vejčití. Samičky jsou 3–3,8 mm dlouhé, široce válcovité, hnědočerně až černě zbarvené.

Uvnitř jsou drobní, válcovití, 3–3,5 mm velcí brouci a rohlíčkovité, beznohé nažloutle zbarvené larvy. Samičky infikují napadené dřevo houbou Monilia candida, kterou se larvy živí. Drtník napadá především oslabené keře.

Ochrana: odstraňovat napadené části keřů, pečovat o dobrý fyziologický stav révy. Vývoj, biologie a ekologie – viz kapitola „Nespecializovaní škůdci“.

Volně žijící hlístkové (Xyphinema spp., Longidorus spp.)

Larvy a dospělci napadají nejmladší kořínky révy. Na napadených kořenech se v důsledku sání hlístků objevují drobné nádorky a deformace. Hlístkové škodí jak přímým sáním na kořenech révy, tak přenosem virových chorob. Přímá škodlivost je významná především ve školkách a v mladých výsadbách. Hlístkové jsou jednou z podstatných složek komplexu tzv. únavy půd vinic.

Ochrana: na půdách s výskytem hlístků uvedených rodů dodržet před novou výsadbou vinic minimálně pětiletý odstup. Při klučení vinic důkladně odstranit staré kořeny révy. Před výsadbou vinice pěstovat na pozemku několik let obilniny, cukrovku a brambory, případně hrách setý.

Ostnohřbetka ovocná (Stictocephala bisonia)

Na 1–3 letém dřevě je větší množství, 8–12 mm dlouhých podélně orientovaných řezných ran. Tyto rány způsobují na podzim samice ostnohřbetky, které do nich kladou 5–12 poměrně velkých vajíček. Pletivo v okolí řezných ran korkovatí a dřevo nad těmito ranami často odumírá. Dospělci rovněž škodí sáním na zelených letorostech, řapících listů, úponcích a stopkách hroznů. Při sání nabodávají letorosty či řapíky do kruhu po obvodu. V místě napadení odumírá lýko i kambium a napadené místo se zaškrcuje. Listy se nad místem napadení zbarvují do žluta až karmínově červena. Vzhledem k nízkým populačním hustotám ostnohřbetky nebývá ochrana nutná. V případě potřeby by bylo možné v srpnu proti dospělcům použít ekotoxikologicky přijatelnější organofosfát, např. na bázi phosalonu, nebo biologický insekticid na bázi Azadirachta indica.

Třásněnka révová (Drepanothrips reuteri)

Na révě se objevuje ještě několik dalších druhů třásněnek, ale jen třásněnka révová je schopna způsobit hospodářsky významné škody. V důsledku sání třásněnek se na horní i spodní straně listů a na letorostech objevují hnědé nekrotizující skvrny. Napadené listy se kadeří, později okraje listů hnědnou a zasychají. Na letorostech a bobulích hroznů se objevuje v důsledku sání korkové pletivo. Při silném napadení dochází k sprchávání květenství a odumírání celých letorostů. Silné napadení je indukováno stejně jako u svilušek a hálčivce révového nevhodným používáním širokospektrých insekticidů, které likvidují populace predátorů. Při silném napadení je v IP možné ošetření révy ekotoxikologicky přijatelným organofosfátem. V organické produkci pak přípravkem na bázi Azadirachta indica. Třásněnky jsou efektivně regulovány dravými roztoči, dravými plošticemi, dravými třásněnkami čeledi Aeolothripidae a dalšími predátory. Podpora a ochrana těchto antagonistů má zásadní význam z hlediska prevence před škodlivými výskyty třásněnky révové.

Obaleč révový (Sparganothis pilleriana)

Na obvodu hroznu, většinou v místě, kde k němu přiléhá révový list, bývá hustý bílý zápředek se šedozelenou housenkou uvnitř. Při vyrušení housenka jakoby „nervózně“ pobíhá a poskakuje. Housenka 5. instaru je podstatně větší, než housenky obaleče mramorovaného či jednopásého. Dospělci jsou značně variabilní, se sametovým leskem křídel a typickými dlouhými makadly. Obaleč révový je široký polyfág, jehož housenky se živí několika desítkami druhů živných rostlin. Kromě révy jsou to třešně, hlohy, jasany, vrby, jahodníky, ale i byliny jako je žebříček a svlačec.

Ke škodlivým výskytům obaleče révového docházelo před zavedením pesticidní ochrany do vinic. Nelze vyloučit, že s náhradou insekticidů ochranou matením obalečů feromony by po několika letech nemohlo lokálně dojít k hospodářsky významnému napadení révy. V tomto případě by byly použitelné přípravky na bázi Bacillus thuringiensis, nebo specifický feromon tohoto druhu.

Pidikřísek zelenavý (Empoasca vitis)

Dospělci jsou světlezelení, asi 4–5 mm velcí, štíhlí křísci. Čile se pohybují po spodní straně listů a při vyrušení rychle odskakují několik decimetrů daleko. Na spodní straně napadených listů bývají zpravidla zřetelné exuvie larev. Druh má ve střední Evropě 1–2 generace. Dospělci přezimují na jehličnanech, které jim umožňují sání i v zimě. Mezi vinicemi a zimovišti jsou dospělci schopni přelétnout vzdálenosti od několika kilometrů do několika desítek kilometrů. Nymfy a dospělci E. vitis sají výlučně z vodivých cest ve floemu, přičemž způsobují ucpání těchto cest. Listy různých kultivarů révy reagují na toto ucpání různě. U bílých odrůd dochází ke svinování listů a zvlnění jejich okrajů. Horní strana listů se zbarvuje do žlutozelena. U červených odrůd dochází k mozaikovitému zbarvování, především okrajů listové čepele do červena. Při silném napadení dochází k odumírání okrajů listové čepele. Podle dosavadních znalostí nepřenáší E. vitis virové choroby révy. K hospodářsky významným škodám dochází v oblastech, kde dosahuje populační hustota dospělců přezimující generace na jaře hodnot kolem 10 kusů/list. Ve střední Evropě jsou škodlivé výskyty známy z oblastí zhruba na jih od Dunaje, z jižního Rakouska, jižního Německa a některých oblastí Švýcarska, přičemž i zde jsou škodlivé výskyty nepravidelné. Na jižních úbocích Alp (jižní Tyroly aj.) patří E. vitis k závažným škůdcům révy a je proti ní nutno vinice ošetřovat. K ochraně se zde využívají ekotoxikologicky přijatelné organofosfáty nebo přípravky ze skupiny IGR. V kříscích parazitují mouchy čeledi Pipunculidae, jejichž parazitace dosahuje hodnot kolem 10 %, vzácně na vlhčích biotopech až 50 %. Dále v těchto kříscích parazitují řásníci (Strepsiptera) a blanokřídlí parazitoidi čeledi Dryiinidae. Posledně jmenovaní parazitoidi jsou významní jak vlastní parazitací, tak predací.

Přítomnost a intenzitu výskytu lze ve vinicích monitorovat žlutými lepovými deskami.

Bejlomorka Janetiella oenophila

V teplejších oblastech, především v jižní Evropě je réva, a to jak listy, tak hrozny, napadána bejlomorkou Janetiella oenophila. Ve střední Evropě tento druh zatím není hospodářsky významný.

Ploštice (rody Lygus, Adelphocoris, Eurydema)

Pletiva listů a mladých letorostů v místech vpichu nekrotizují. Listy se kadeří a deformují. Poškození není druhově specifické, může je způsobit mnoho druhu fytofágních ploštic.

Ochrana: v případě silného napadení ošetření ekotoxikologicky přijatelnými organofosfáty, nebo přípravkem na bázi Azadirachta indica.

Červci, štítenky, puklice (Pseudococcidae, Coccidae, Diaspididae)

Na dřevě révy se objevují přisedlé samičí štítky nebo jen málo pohyblivé menší štítky larev. Na révě se vyskytuje více druhů, avšak ke škodlivým výskytům dochází jen výjimečně.

Ochrana: tento hmyz je napadán mnoha druhy parazitoidů a predátorů. Jejich podpora a ochrana ekologicky orientovaným šetrným vinohradnictvím většinou stačí k účinnému předcházení škodlivých výskytu červců. V případě skutečně silného napadení révy je vhodné spálit po řezu ostříhané dřevo a případně révu ošetřit v předjaří olejovými či směsnými (olej + organofosfát) přípravky.

Listokaz révový (Anomala vitis)

Je kovově smaragdově zelený brouk střední velikosti, dospělci jsou 14–18 mm dlouzí. Ponravy jsou 20–25 mm dlouhé, na posledním článku zadečku je řada 8–14 ostnatých chloupků. Tento druh listokaza se vyskytuje téměř výhradně na písčitých půdách. Jeho vývoj trvá 3 roky, kuklí se v květnu 20–30 cm pod povrchem, dospělci se líhnou v červnu nebo červenci. Jde o velmi polyfágního škůdce, nejdůležitější hostitelskou rostlinou dospělců je réva. Kromě toho často napadá i listy jabloní, švestek, višní, meruněk a vlašských ořechů. K hromadnému výskytu dochází výhradně v teplých letech a na písčitých půdách. Pokud je nutná ochrana, lze použít z ekotoxikologického hlediska přijatelné organofosfáty nebo neonikotinoidy. Postřik révy bordóskou jíchou tohoto škůdce odpuzuje.

Ptáci

Ve vinicích škodí především špaček a drozd kvíčala, méně často také bažanti, případně kosi a další druhy ptáku. Všechny tyto druhy se v době hnízdění živí hmyzem a jsou tedy mimo dobu zrání révy převážně užitečné. Ochranu velkých ploch vinic před špačky poměrně spolehlivě zajišťují sokolníci s ochočenými dravci. Dalším perspektivním způsobem ochrany je používání spirál opatřených nátěrem duhovou barvou. Podobně fungují i použité DVD disky. Proti kvíčalám protahujícím vinicemi v menších hejnech až po opadu listů révy mají uvedené optické plašiče poměrně dobrou účinnost. Mechanická a akustická plašící zařízení však mají tendenci fungovat spíš krátkodobě, protože poměrně inteligentní ptáci si na ně po čase zvykají. V současnosti jsou na trhu sofistikovanější přístroje vysílající nahrávky kombinace několika typů výstražného křiku špačků, křiku poraněných ptáků a hlasů predátorů.

Ochranu skýtá rovněž plašení ptáků střelbou slepými náboji a plynovými děly. V případě výskytu desetitisícových až statísícových hejn špačků vysílených na tahu neustálým plašením je však jakákoli ochrana velmi problematická. Pozor, i v případě ochrany vinic před špačky je nutno respektovat platné právní předpisy.

Hlodavci

Hraboš polní (Microtus arvalis)

Výskyt hrabošů účinně omezují predátoři. Podpora predátorů, např. udržováním křovin v okolí vinic, vyvěšováním budek pro poštolky, kalousy a puštíky a budování hromad kamení v okolí vinic, v nichž se zdržují lasičky, to vše omezuje škodlivý výskyt hlodavců. Významné je rovněž kosení či mulčování bylinné vegetace především koncem léta tak, aby hraboši na podzim a v zimě nebyli kryti před predátory vysokou vegetací. 

Zajíc polní (Lepus europaeus), králík divoký (Oryctolagus cuniculus)

Spolehlivou ochranou před okusem révy v zimě zajíci a králíky je v případě mladých výsadeb použití chráničů a kvalitní oplocení udržované v bezvadném stavu.

Srnec (Capreolus capreolus)

Okus rašící révy srnčí zvěří bývá někdy zaměňován za poškození révy housenkami různorožce trnkového nebo osenic. Zvěř okusuje vetší část oček a nikdy nedělá dírkovité požerky. Nepřímou ochranou je zvýšení množství křovin a tím i potravní nabídky v krajině kolem vinic. Zkouší se ochrana preparáty na bázi vlčí moči, které se v severských zemích používají k ochraně komunikací před vysokou zvěří. Repelentní účinek má i fenyklový olej, který se používá v preparátu HF-Mycol k ochraně vinic před padlím révy.